Ženy nemusí mít ze studia techniky obavy, říká studentka aplikované informatiky Taťána Izajová

Technické obory již dávno nejsou pouze doménou mužů. Jasným důkazem je Taťána Izajová, která v současnosti studuje druhý ročník bakalářského studijního programu Aplikovaná informatika na Katedře technických studií Vysoké školy polytechnické Jihlava. U příležitosti Mezinárodního dne žen jsme si s Taťánou povídali nejenom studiu na VŠPJ, ale i o zrodu jejího zájmu o informační technologie.

Kdy se ve Vás poprvé probudil zájem o informační technologie?

Možná když mi bylo pět let a taťka přinesl domů náš první osobní počítač. Vím, že dnešní děti vyrůstají obklopené technologií, ale naše rodina tehdy byla u nás na vesnici jediná s počítačem. Hodně kluků k nám domů chodilo hrát DOOM a vůbec zkoumat ten technologický úkaz. Pro mě tedy byl počítač i způsob socializace, a možná proto se mě to už nikdy nepustilo.

Když jste se rozhodla studovat informatiku, proč padla volba právě na Vysokou školu polytechnickou Jihlava?

Lhala bych, kdybych neřekla, že to bylo hlavně kvůli pohodlí. Já jsem se totiž chystala vrátit ze zahraničí, kde jsem pracovala po absolvování studia na gymnáziu, a má mladší sestra byla odhodlaná nastoupit v Jihlavě na uměleckou školu. Byla to pro celou naši rodinu ideální volba. Přihlášku jsem v klidu mohla podat ještě v zahraničí a pak jsem se dostavila jen na zápis a začala jsem tu studovat.

Co říkala Vaše rodina a okolí na to, že se chcete zabývat oborem, který je, alespoň co se týče procentuálního zastoupení, stále především doménou mužů?

Popravdě na to nikdy nikdo nic neříkal. Já vím, trochu nudné. Kde je to drama? Mou rodinu to ani nenapadlo řešit, možná se spíš obávali, abych nezastrašila chlapce svým entuziasmem.

V současné době studujete v druhém ročníku. Jak jste se za dobu studia na VŠPJ aklimatizovala?

Nemohu si stěžovat, členem kolektivu jsem se začala cítit hned druhý nebo třetí týden. Většina spolužáku je překvapivě společenská, takže jsme se často scházeli po škole v čajovně nebo jsme chodili na různé akce, dokud to šlo. Myslím si, že muži na oboru vnímají to, že jsem žena, ale nikdy ne negativně. Možná si někdy v mém okolí odpustí hrubší vtípky nebo mi podrží dveře do učebny.

Co na studiu nejvíc oceňujete?

Nejvíce oceňuji, že jsme malá škola. Já sama jsem chodila na vesnickou základku a potom na „vesnické“ gymnázium. Nedokážu si představit, že bych najednou studovala na škole, kde by si žádný učitel nemusel nikdy zapamatovat mé jméno. Podle mě jsou největším plusem VŠPJ její zaměstnanci. Když jste na škole, kde se můžete s čímkoliv bez obav obrátit na studijní oddělení nebo přímo na učitele, cítíte pak radost z toho, že tu můžete zůstat další semestr.

Na které odvětví informatiky se nejvíce zaměřujete?

Rýpu do dost zvláštní kombinace odvětví, zajímají mě databáze, datové vědy a poslední dobou dost automatizace a internet věcí, takže se nesmírně těším na další semestry, kdy se podívám do virtuální továrny tady u nás na škole. Vlastně by se dalo říct, že mě zajímá všechno až na frontend, grafiku nebo multimédia. Podle mě prostě nemám jakékoliv umělecké nebo estetické cítění. Perfektní webová stránka by podle mě vypadala jako blog z roku 2005 a to určitě žádný rozumný klient nebo firma nechce.

Téměř 90 % studentů Katedry technických studií VŠPJ jsou muži. Co byste vzkázala zájemkyním o studium techniky, které mají třeba obavy z toho, aby nebyly ve svém ročníku jako ženy samy?

Řekla bych jim, aby se nebály! Je nás sice méně, ale na studium jako takové to podle mě nemá vliv. A VŠPJ je plná krásných a inteligentních studentek na jiných katedrách, takže to rozhodně není škola plná chlapů. A také si přeji, aby se ženy chovaly k mužům stejně, jako si přejí, aby se muži chovali k ženám. Často cítím, že i muži potřebují povzbudit nebo pomoci, a věřím, že i na nás ženy je spoleh.

Ve volném čase se věnujete hraní počítačových her. Kdy se tato Vaše vášeň poprvé projevila a jaká hra Vás nejvíce zaujala v poslední době?

První dvě hry, na které si vždy vzpomenu jsou Commander Keen z roku 1990 nebo Vlak z roku 1993, což jsou samozřejmě velice staré hry, které běžely ještě na platformě MS-DOS. A od té doby se toho moc nezměnilo, nemusím moc hry s příběhem, většinou mám ráda něco akčnějšího s trochu oldschool nádechem. Moji mnoholetou láskou, kterou jsem hrála několikrát dokola, je určitě Hyper Light Drifter, nepříliš známá akční 2D hra s překrásnou hudbou, plynulými pohyby, dungeony a pixelovou grafikou.

Máte nějaký ženský vzor, který je Vám inspirací, ať už z oblasti informatiky a vědy nebo jiných oblastí lidské činnosti?

Mými ženskými vzory byly vždy učitelky, které mě během mého života vzdělávaly. Obecně učitelé podle mě pomáhají tvarovat a šlechtit mládež a v té je budoucnost. A když ženy takto pomáhají tvořit naši budoucnost, proč bych se já nemohla pustit do IT?